Stránky obsahují podněty k diskurzivní i kontemplativní modlitbě. Viz Způsoby osobní modlitby.
Čeho se vyvarovat
Úskalí afektivní modlitby:
Afektivní modlitba se může stát subjektivní, tj. modlím se k vůli sobě, nikoliv kvůli Bohu. Je nutné si uvědomit, že modlitba zde není pro mě, ale pro Boha. On je jejím zdrojem, smyslem a jejím jediným cílem. Všechny jiné cíle takovou modlitbu poskvrňují a degradují. Vlastně už to není modlitba, ale sebeuspokojení a sebeláska.
Vlastní vina: Jsme-li zvyklí těkat myšlenkami během dne, projeví se to také při modlitbě. Pak nemáme klid, tyto obrazy a myšlenky se vynořují jako film.
Roztržitosti: Roztržitosti jsou zde často proto, aby nás držely pokornými. Při roztržitosti v modlitbě pozorujeme, že před Bohem sami nic nezmůžeme. Chtěli bychom být u něho, zcela přítomni pouze pro něj, ale vždycky znovu prožíváme svou nedokonalost. Často hledáme výkon, sebeuspokojení. Při modlitbě má jít o Boha samotného. Pokud nejsme dobrovolně roztržití a roztržitost nechceme a trápí nás, pak není hříchem. Musíme ji trpělivě přijímat jako neútěchu a vnitřní trápení a pokorně se nechat Bohem zkoušet.
Další nesnáze: pokušení, nedostatek citů, nuda, nechuť, němá duše, němý Bůh.
Afektivní modlitba se může stát subjektivní, tj. modlím se k vůli sobě, nikoliv kvůli Bohu. Je nutné si uvědomit, že modlitba zde není pro mě, ale pro Boha. On je jejím zdrojem, smyslem a jejím jediným cílem. Všechny jiné cíle takovou modlitbu poskvrňují a degradují. Vlastně už to není modlitba, ale sebeuspokojení a sebeláska.
Vlastní vina: Jsme-li zvyklí těkat myšlenkami během dne, projeví se to také při modlitbě. Pak nemáme klid, tyto obrazy a myšlenky se vynořují jako film.
Roztržitosti: Roztržitosti jsou zde často proto, aby nás držely pokornými. Při roztržitosti v modlitbě pozorujeme, že před Bohem sami nic nezmůžeme. Chtěli bychom být u něho, zcela přítomni pouze pro něj, ale vždycky znovu prožíváme svou nedokonalost. Často hledáme výkon, sebeuspokojení. Při modlitbě má jít o Boha samotného. Pokud nejsme dobrovolně roztržití a roztržitost nechceme a trápí nás, pak není hříchem. Musíme ji trpělivě přijímat jako neútěchu a vnitřní trápení a pokorně se nechat Bohem zkoušet.
Další nesnáze: pokušení, nedostatek citů, nuda, nechuť, němá duše, němý Bůh.
Oživení modlitby
Jan 6, 48; Jan 7, 37; Jan 11, 25; Jan 14, 6; Jan 14, 23; Jan 15, 1; Jan 15, 5; Jan 4, 34; Jan 14, 15; Jan 19, 20;
Mat. 9, 9; Mat. 5, 7; Mat. 5, 13; Mat. 5, 16; Mat. 5, 44; Mat. 6, 3; Mat. 6, 25; Mat. 6, 33; Mat. Mat. 7,12; Mat. 10, 30; Mat.10, 37; Mat. 25, 45; Mat. 22, 36; Mat. 6, 4; Mat. 6, 9; Mat. 6, 24; Mat. 7, 21; Mat. 10, 31; Mat. 15, 12; Mat. 18, 21;
Mar. 11, 24; Mar. 1;2, 31;
Gal. 6, 2;
Řím. 8, 39; Řím. 12, 21;
1 Kor. 10, 31;
1 Jan 1, 8; 1 Jan 4, 10;
Ef 5, 20;
Zjev. 3, 15;
Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)Modlitba chudého proniká oblaka.
Ti, které svět považuje za zcela nedůležité, budou vyslyšeni. Tak vypadá Boží spravedlnost a právo, Boží jednání, lidem nepochopitelné, ujišťuje Sirachovec.
Čtení z knihy Sirachovcovy.
Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.
Abychom zjistili, co se děje při modlitbě, je třeba:
- sledovat odpovědi na modlitby;
- vědět, že modlitby jsou vyslyšeny ihned, i když proces jejich naplňování ještě nezačal;
- žehnat Bohu a vzdávat mu díky za to, že nás vyslyšel;
- počítat s tím, že některé modlitby nebudou v našem životě vyslyšeny (naplnění modliteb za pád Božích nepřátel atd.);
- modlit se za druhé, Bůh dal zaslíbení, proto se tyto modlitby často vyplní. Bůh slyší modlitby za druhé a o to více vyslyší modlitby za naše potřeby. Ale: můžeme se modlit za druhé, aniž bychom věděli, kdo byl určen, aby přijal věčný život. Pokud však vyburcoval naše srdce k modlitbě za druhé, je to znamení, že nás alespoň částečně vyslyší. Slib není všeobecně platný, proto nikdy nemůžeme mít jistotu. Např. v přikázání „cti otce i matku, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi“ – ze zkušenosti a z Písma víme, že je to konkrétní slib, proto nemůže být absolutní, neselhávající, nebo všeobecný, ale je pouze neurčitý.;
- přistupovat k zaslíbení s vírou a spoléháním na Boha a s podřízeností jeho vůli;
- nedomnívat se, že ve všech konkrétních situacích bude Boží zaslíbení naplněna přesně tak, jak jsme žádali;
- vědět, že nevyslyšené modlitby (požehnání druhému) se vrací zpět pro naše dobro (ušlechtilé části Božího obrazu v modlitbách za nepřátele);
- modlit se i za ty, kterým Bůh nepožehná, pokud se dlouho modlíme za ty, kterým Bůh nemá v úmyslu požehnat, odebere nám touhu modlit se za ně;
- mít na mysli, že Bůh někdy nevyslechne modlitby za obrácení, protože vyslechne stejné modlitby v životě někoho jiného a tím nám dává na srozuměnou, že jeho myšlenky nejsou stejné jako naše;
Vliv modliteb:
Důkazy, že modlitby přispěly k vyplnění věci:
- osoba, která se modlila za nějakou věc dostane zprávu jako první o jejím vyplnění;
- Bůh naplní naše srdce velkou radostí;
Boží pomoc:
- Bůh připraví naši mysl k modlitbě, stvoří pohnutky, důvody, prosby – dávat na tyto chvíle pozor;
- satan pobízí k modlitbám když pracujeme nebo potřebujeme jíst, nebo spát – především, když chce unavit nově obrácené lidi, nepřipravuje srdce k modlitbě, přichází ke svědomí dravě a neodbytně. Naopak Bůh připravuje touhu a dává schopnosti k naplnění a má v úmyslu nás vyslyšet tehdy, když srdce ztiší a uklidní a upokojí – je to dobré znamení;
- když se Bůh přiblíží a zjeví svou lásku, přijímá nás jako člověka a přijímá i naše modlitby;
- modlitba byla přijata, bylo jí dopřáno sluchu, naši žádost schvaluje, ale nemusí ji ustanovit;
- jindy nám Bůh dá důvěru, ale nechá nás vyčkávat. Přesvědčení, která Bůh podnítí jsou podmíněna naší poslušností;
- pokud žádáme se špatnými pohnutkami, nedostaneme, oč žádáme, když jsme vytrvalí. Vytrvalost musí být spojena s podřízeností Boží vůli
Modlitba, nebo prozřetelnost?
- Bůh odpoví na modlitbu vždy neklamným způsobem;
- naplnění leží v cestě překážky, pokud jsou odstraněny – Boží působení;
- v případech, kdy Bůh určuje situaci tak, že kdyby jeden z faktorů selhal, vše by bylo ztraceno – Boží působení;
- Bůh nečekaně, náhle způsobí něco, za co jsme se modlili;
- Bůh dá víc, než co jsme žádali;
- když je modlitbou něco darováno, doprovází to akt prozřetelnosti;
- načasování vyslyšení modlitby: „Odpovím ti v čase přízně“ Izajáš 49:8. Bůh odpovídá pro nás v čas nejnelepším a nejpřijatelnějším;
- Bůh si přeje projevit milost, abychom byli vděční za nezaslouženo dobrotu a chce naplnit srdce radostí, abychom se těšili z Boží dobroty;
- Bůh s námi může jednat podle toho, jak na něj spoléháme a jak chodíme po jeho cestách, oceňuje věrnost, upřímnost, zmaříme odpověď, když upadneme do hříchu;
- pokud se nestalo nic: ví-li Bůh, že nám nevyhoví, nepodněcuje nás k takové modlitbě;
- Bůh nás vede k modlitbám podle toho, jak jsme povinni se modlit (zjevená Boží vůle) x skrytá Boží vůle;
- modlíme se podmínečně – jestli, ne jak já chci, ale jak ty chceš
- zamítnutí je položeno jako základ budoucího většího požehnání – zlomené srdce přivede více k Bohu – zkoumáme, zda není něco v nepořádku s Bohem, nebo s modlitbami;
- věc, po které jsme toužili může být přeměněna v jiné, větší požehnání stejného druhu;
- sledovat, jaký účinek má odmítnutí proseb na našeho ducha – Bůh je spravedliví a my jsme nehodní. Pokora a vytrvalost.
Vliv vyslyšených modliteb na naše srdce:
- větší důvěra a horlivost;
- můžeme-li to doznat k Boží slávě;
- důkaz v události: věci získané modlitbou jsou zbaveny trnů a prokletí
Pokud nehledáme požehnání z modliteb
- nemáme důvěru v Boha, že nás přijímá jací jsme a s námi, že přijímá i naše modlitby;
- Bůh si nás všímá, i když jsou naše modlitby slabé modlíme-li se celou svou silou a v Božím jménu;
- kritériem síly a platnosti modlitby je upřímnost, poslušnost;
- pokud se nám nedostává odpovědí máme o to větší důvod čekat (hromadit milost modlitbami, ne střádat hněv), i bez odpovědi máme odměnu, za práci dostane dělník mzdu; Bůh nás zkouší ve věrnosti, nebo povinnosti; nevzdat se očekávání odpovědi, jinak Bůh udělá věci, které nehledáme, pro svoji vlastní slávu.
Důvody zklamání:
- lenost v modlitbě, bez vážnosti, horlivosti;
- díváme-li se na modlitbu jako na povinnost a ne na prostředek požehnání;
- po modlitbě jsme se vrátili k hříchu. Hřích zničí všechny naše naděje na vyslyšení, naše modlitby se pak do nebe nedostanou.
Podle B. Palmer: co se děje, když se modlím?
- sledovat odpovědi na modlitby;
- vědět, že modlitby jsou vyslyšeny ihned, i když proces jejich naplňování ještě nezačal;
- žehnat Bohu a vzdávat mu díky za to, že nás vyslyšel;
- počítat s tím, že některé modlitby nebudou v našem životě vyslyšeny (naplnění modliteb za pád Božích nepřátel atd.);
- modlit se za druhé, Bůh dal zaslíbení, proto se tyto modlitby často vyplní. Bůh slyší modlitby za druhé a o to více vyslyší modlitby za naše potřeby. Ale: můžeme se modlit za druhé, aniž bychom věděli, kdo byl určen, aby přijal věčný život. Pokud však vyburcoval naše srdce k modlitbě za druhé, je to znamení, že nás alespoň částečně vyslyší. Slib není všeobecně platný, proto nikdy nemůžeme mít jistotu. Např. v přikázání „cti otce i matku, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi“ – ze zkušenosti a z Písma víme, že je to konkrétní slib, proto nemůže být absolutní, neselhávající, nebo všeobecný, ale je pouze neurčitý.;
- přistupovat k zaslíbení s vírou a spoléháním na Boha a s podřízeností jeho vůli;
- nedomnívat se, že ve všech konkrétních situacích bude Boží zaslíbení naplněna přesně tak, jak jsme žádali;
- vědět, že nevyslyšené modlitby (požehnání druhému) se vrací zpět pro naše dobro (ušlechtilé části Božího obrazu v modlitbách za nepřátele);
- modlit se i za ty, kterým Bůh nepožehná, pokud se dlouho modlíme za ty, kterým Bůh nemá v úmyslu požehnat, odebere nám touhu modlit se za ně;
- mít na mysli, že Bůh někdy nevyslechne modlitby za obrácení, protože vyslechne stejné modlitby v životě někoho jiného a tím nám dává na srozuměnou, že jeho myšlenky nejsou stejné jako naše;
Vliv modliteb:
Důkazy, že modlitby přispěly k vyplnění věci:
- osoba, která se modlila za nějakou věc dostane zprávu jako první o jejím vyplnění;
- Bůh naplní naše srdce velkou radostí;
Boží pomoc:
- Bůh připraví naši mysl k modlitbě, stvoří pohnutky, důvody, prosby – dávat na tyto chvíle pozor;
- satan pobízí k modlitbám když pracujeme nebo potřebujeme jíst, nebo spát – především, když chce unavit nově obrácené lidi, nepřipravuje srdce k modlitbě, přichází ke svědomí dravě a neodbytně. Naopak Bůh připravuje touhu a dává schopnosti k naplnění a má v úmyslu nás vyslyšet tehdy, když srdce ztiší a uklidní a upokojí – je to dobré znamení;
- když se Bůh přiblíží a zjeví svou lásku, přijímá nás jako člověka a přijímá i naše modlitby;
- modlitba byla přijata, bylo jí dopřáno sluchu, naši žádost schvaluje, ale nemusí ji ustanovit;
- jindy nám Bůh dá důvěru, ale nechá nás vyčkávat. Přesvědčení, která Bůh podnítí jsou podmíněna naší poslušností;
- pokud žádáme se špatnými pohnutkami, nedostaneme, oč žádáme, když jsme vytrvalí. Vytrvalost musí být spojena s podřízeností Boží vůli
Modlitba, nebo prozřetelnost?
- Bůh odpoví na modlitbu vždy neklamným způsobem;
- naplnění leží v cestě překážky, pokud jsou odstraněny – Boží působení;
- v případech, kdy Bůh určuje situaci tak, že kdyby jeden z faktorů selhal, vše by bylo ztraceno – Boží působení;
- Bůh nečekaně, náhle způsobí něco, za co jsme se modlili;
- Bůh dá víc, než co jsme žádali;
- když je modlitbou něco darováno, doprovází to akt prozřetelnosti;
- načasování vyslyšení modlitby: „Odpovím ti v čase přízně“ Izajáš 49:8. Bůh odpovídá pro nás v čas nejnelepším a nejpřijatelnějším;
- Bůh si přeje projevit milost, abychom byli vděční za nezaslouženo dobrotu a chce naplnit srdce radostí, abychom se těšili z Boží dobroty;
- Bůh s námi může jednat podle toho, jak na něj spoléháme a jak chodíme po jeho cestách, oceňuje věrnost, upřímnost, zmaříme odpověď, když upadneme do hříchu;
- pokud se nestalo nic: ví-li Bůh, že nám nevyhoví, nepodněcuje nás k takové modlitbě;
- Bůh nás vede k modlitbám podle toho, jak jsme povinni se modlit (zjevená Boží vůle) x skrytá Boží vůle;
- modlíme se podmínečně – jestli, ne jak já chci, ale jak ty chceš
- zamítnutí je položeno jako základ budoucího většího požehnání – zlomené srdce přivede více k Bohu – zkoumáme, zda není něco v nepořádku s Bohem, nebo s modlitbami;
- věc, po které jsme toužili může být přeměněna v jiné, větší požehnání stejného druhu;
- sledovat, jaký účinek má odmítnutí proseb na našeho ducha – Bůh je spravedliví a my jsme nehodní. Pokora a vytrvalost.
Vliv vyslyšených modliteb na naše srdce:
- větší důvěra a horlivost;
- můžeme-li to doznat k Boží slávě;
- důkaz v události: věci získané modlitbou jsou zbaveny trnů a prokletí
Pokud nehledáme požehnání z modliteb
- nemáme důvěru v Boha, že nás přijímá jací jsme a s námi, že přijímá i naše modlitby;
- Bůh si nás všímá, i když jsou naše modlitby slabé modlíme-li se celou svou silou a v Božím jménu;
- kritériem síly a platnosti modlitby je upřímnost, poslušnost;
- pokud se nám nedostává odpovědí máme o to větší důvod čekat (hromadit milost modlitbami, ne střádat hněv), i bez odpovědi máme odměnu, za práci dostane dělník mzdu; Bůh nás zkouší ve věrnosti, nebo povinnosti; nevzdat se očekávání odpovědi, jinak Bůh udělá věci, které nehledáme, pro svoji vlastní slávu.
Důvody zklamání:
- lenost v modlitbě, bez vážnosti, horlivosti;
- díváme-li se na modlitbu jako na povinnost a ne na prostředek požehnání;
- po modlitbě jsme se vrátili k hříchu. Hřích zničí všechny naše naděje na vyslyšení, naše modlitby se pak do nebe nedostanou.
Podle B. Palmer: co se děje, když se modlím?
Koho on křídlem dotkne se, ten celičký se změní a v srdci něco pocítí, co není k vyslovení. (Vítězslav Hálek, Večerní písně)
Měl roucho bílé jako sníh, na hlavě věnec měl z květů a v očích zář a vlídnou tvář a úsměv kol blažených retů. (Josef Václav Sládek, Skřivánčí písně) Ty Boží hvězdy na nebi jsou oči andělů, jak září v nebes báni, když pomalu se sklání sny dětem ku čelu. (Karel Václav Rais, Doma, Hvězdy) |