Modlitby v protivenství
Žalm 85: Modlitba v protivenství (Veleben budiž Bůh: on nás těší ve všech souženích. - 2 Kor 1, 3)
NAKLOŇ ke mně sluch a slyš mě, Pane,
neboť jsem tak ponížen a bídný. Zachovej mě, neboť jsem ti oddán, služebníku pomoz, jenž ti věří. Tys můj Bůh, měj, Pane, slitování! Vždyť já den co den jen k tobě volám. Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě. Ty jsi, Pane, dobrý, shovívavý, milosrdný k těm, kdo vzývají tě. Pane, slyš mé úpěnlivé prosby, popřej sluchu hlasitému nářku! Volám k tobě ve své velké tísni s pevnou důvěrou v tvé vyslyšení. Žádný bůh ti není, Pane, roven, není rovných dílům, jež jsi stvořil. Všechny národy se přijdou klanět, vzdávat úctu tvému jménu, Pane, neboť velký jsi a divy konáš, neboť ty, sám jediný, jsi Bůh. |
Uč mě cestě tvé, ať jednám správně,
veď mé srdce k tomu: ctít tvé jméno. Chci tě, Pane, celým srdcem chválit, na věky tvé jméno oslavovat. Neboť velká je tvá láska ke mně, ze dna temnot zachránils mou duši. Bože, pyšní proti mně se spikli, † tlupa zhoubců míří na můj život, na tebe se přitom neohlíží. Ty však, Pane, jsi Bůh milosrdný, shovívavý, laskavý a věrný. Propůjč svému služebníku sílu, ať je spasen syn tvé služebnice! Skloň se ke mně, nade mnou se smiluj, znamení své milosti zjev na mně, ať mí nepřátelé s hanbou spatří, že je Pán má útěcha a pomoc! Sláva Otci... |
Žalm 59
1 Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ – když Saul poslal střežit dům, aby ho usmrtili.
2 Bože, vysvoboď mne od mých nepřátel! Před těmi, kdo proti mně povstávají, mne uveď na výšinu!
3 Vysvoboď mne od činitelů nepravosti, zachraň mne před lidmi prolévajícími krev!
4 Hle, číhají na mou duši, mocní se srocují proti mně, ne však kvůli mému přestoupení, ani kvůli mému hříchu, Hospodine!
5 Neprovinil jsem se, a přece se sbíhají a chystají. Probuď se – volám Tě – a pohleď!
6 Ty, Hospodine, jsi Bůh zástupů, Bůh Izraele. Procitni a navštiv všechny ty pohany – neměj slitování s těmi věrolomníky! Sela.
7 K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.
8 Hle, teče jim z huby. V jejich rtech jsou meče – prý: „Kdo nás slyší?“
9 Ty se jim však, Hospodine, směješ – všechny národy jsou Ti k smíchu.
10 Má sílo, budu Tě vyhlížet – vždyť jsi můj Bůh, můj nepřístupný hrad.
11 Můj milosrdný Bůh mne předchází; Bůh mi ukáže ty, kdo na mne číhají.
12 Nepobíjej je, aby můj lid nezapomněl; svou silou je rozežeň, svrhni je, Panovníku, štíte náš!
13 Ty hříchy jejich úst! Ta slova jejich rtů! Ale budou polapeni ve své pýše – za proklínání a za klamání, které vypouštěli z úst.
14 Ukonči to v rozhořčení! Ukonči to – a oni už nebudou. Pak poznají, že Bůh vládne v Jákobovi – a až do končin země. Sela.
15 K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.
16 Celí se třesou, aby se nažrali, a vrčí, když se nenasytí.
17 Ale já zpívám o Tvé síle a z jitra jásám nad Tvým milosrdenstvím. Vždyť jsi mi nepřístupným hradem, jsi mi útočištěm v den soužení.
Má sílo, budu tě opěvovat, neboť jsi Bůh – můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh!
1 Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ – když Saul poslal střežit dům, aby ho usmrtili.
2 Bože, vysvoboď mne od mých nepřátel! Před těmi, kdo proti mně povstávají, mne uveď na výšinu!
3 Vysvoboď mne od činitelů nepravosti, zachraň mne před lidmi prolévajícími krev!
4 Hle, číhají na mou duši, mocní se srocují proti mně, ne však kvůli mému přestoupení, ani kvůli mému hříchu, Hospodine!
5 Neprovinil jsem se, a přece se sbíhají a chystají. Probuď se – volám Tě – a pohleď!
6 Ty, Hospodine, jsi Bůh zástupů, Bůh Izraele. Procitni a navštiv všechny ty pohany – neměj slitování s těmi věrolomníky! Sela.
7 K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.
8 Hle, teče jim z huby. V jejich rtech jsou meče – prý: „Kdo nás slyší?“
9 Ty se jim však, Hospodine, směješ – všechny národy jsou Ti k smíchu.
10 Má sílo, budu Tě vyhlížet – vždyť jsi můj Bůh, můj nepřístupný hrad.
11 Můj milosrdný Bůh mne předchází; Bůh mi ukáže ty, kdo na mne číhají.
12 Nepobíjej je, aby můj lid nezapomněl; svou silou je rozežeň, svrhni je, Panovníku, štíte náš!
13 Ty hříchy jejich úst! Ta slova jejich rtů! Ale budou polapeni ve své pýše – za proklínání a za klamání, které vypouštěli z úst.
14 Ukonči to v rozhořčení! Ukonči to – a oni už nebudou. Pak poznají, že Bůh vládne v Jákobovi – a až do končin země. Sela.
15 K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.
16 Celí se třesou, aby se nažrali, a vrčí, když se nenasytí.
17 Ale já zpívám o Tvé síle a z jitra jásám nad Tvým milosrdenstvím. Vždyť jsi mi nepřístupným hradem, jsi mi útočištěm v den soužení.
Má sílo, budu tě opěvovat, neboť jsi Bůh – můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh!
Žalm 7
2 Hospodine, můj Bože, k tobě se utíkám,
zachraň mě přede všemi, kdo mě pronásledují, a vysvoboď mě;
ať žádný z nich neuchvátí mou duši jako lev,
který ji trhá, aniž ji může kdo vyrvat.
15 Hle, hříšník počal nepravost, obtěžkán je zlobou
a rodí úklad.
Jámu vykopal a vyhloubil,
ale do pasti, kterou připravil, sám spadl.
Jeho zloba se vrátí na jeho vlastní hlavu,
na temeno mu padne jeho násilí.
zachraň mě přede všemi, kdo mě pronásledují, a vysvoboď mě;
ať žádný z nich neuchvátí mou duši jako lev,
který ji trhá, aniž ji může kdo vyrvat.
15 Hle, hříšník počal nepravost, obtěžkán je zlobou
a rodí úklad.
Jámu vykopal a vyhloubil,
ale do pasti, kterou připravil, sám spadl.
Jeho zloba se vrátí na jeho vlastní hlavu,
na temeno mu padne jeho násilí.
Žalm 9
2 Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, chci vyprávět o všech
tvých podivuhodných skutcích.
3 V tobě se chci radovat a jásat, opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,
4 protože se moji nepřátelé stáhli, zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
tvých podivuhodných skutcích.
3 V tobě se chci radovat a jásat, opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,
4 protože se moji nepřátelé stáhli, zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Žalm 25
Prosba za odpuštění a ochranu
1 K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože,
2 v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé.
3 Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby; do hanby padnou
ti, kdo lehkovážně ruší věrnost.
4 Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách.
5 Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v
tebe důvěřovat.
6 Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá
věčně.
7 Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém
milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Modlitba v tísni
16 Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
17 Ulev mi v úzkostech srdce, vyprosti mě z nesnází!
18 Popatři na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy!
19 Pohleď na mé nepřátele, je jich mnoho, nevraží na mě s prudkou nenávistí.
20 Opatruj mou duši a zachraň mě, ať nejsem zahanben, že jsem se utekl k tobě.
21 Ať mě chrání nevina a upřímnost, poněvadž doufám v tebe, Hospodine!
22 Bože, vysvoboď Izraele ze všech jeho tísní.
1 K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože,
2 v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé.
3 Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby; do hanby padnou
ti, kdo lehkovážně ruší věrnost.
4 Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách.
5 Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v
tebe důvěřovat.
6 Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá
věčně.
7 Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém
milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Modlitba v tísni
16 Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
17 Ulev mi v úzkostech srdce, vyprosti mě z nesnází!
18 Popatři na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy!
19 Pohleď na mé nepřátele, je jich mnoho, nevraží na mě s prudkou nenávistí.
20 Opatruj mou duši a zachraň mě, ať nejsem zahanben, že jsem se utekl k tobě.
21 Ať mě chrání nevina a upřímnost, poněvadž doufám v tebe, Hospodine!
22 Bože, vysvoboď Izraele ze všech jeho tísní.
Žalm 30
Dík za ochranu
2 Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se
nade mnou radovali moji nepřátelé.
3 Hospodine, můj Bože, volal jsem k tobě a uzdravil jsi mě.
4 Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří
do hrobu klesli.
5 Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu!
6 Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí
pláč, zjitra však jásot.
2 Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se
nade mnou radovali moji nepřátelé.
3 Hospodine, můj Bože, volal jsem k tobě a uzdravil jsi mě.
4 Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří
do hrobu klesli.
5 Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu!
6 Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí
pláč, zjitra však jásot.
Žalm 35
1 Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
2 Uchop štít a pavézu, povstaň mi na pomoc!
3 Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
9 Má duše zajásá Hospodinu, radovat se bude pro jeho pomoc.
10 Ze všech svých sil budu volat: „Hospodine, kdo se ti vyrovná? Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
11 Vystoupili nespravedliví svědci, ptali se mě na to, co nevím.
12 Za dobré zlým se mi odměnili tím, že mě opustili.
13 Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, postem se trýznil, modlitbou obíral v nitru,
14 jako k příteli, jako k bratru se choval, skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
15 Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, srotili se proti mně a bili mě znenadání.
16 Drásali mě bez přestání, tupili, posmívali se mi, skřípali proti mně zuby.
17 Pane, jak dlouho budeš přihlížet? Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, od lvů můj život.
18 Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, v zástupech lidu budu tě chválit.
19 Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
22 Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, Pane, nevzdaluj se ode mě!
23 Probuď se, procitni a zachraň mě, Bože můj a Pane, ujmi se mě!
27 Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
28 Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, stále hlásat tvou chválu.
2 Uchop štít a pavézu, povstaň mi na pomoc!
3 Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
9 Má duše zajásá Hospodinu, radovat se bude pro jeho pomoc.
10 Ze všech svých sil budu volat: „Hospodine, kdo se ti vyrovná? Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
11 Vystoupili nespravedliví svědci, ptali se mě na to, co nevím.
12 Za dobré zlým se mi odměnili tím, že mě opustili.
13 Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, postem se trýznil, modlitbou obíral v nitru,
14 jako k příteli, jako k bratru se choval, skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
15 Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, srotili se proti mně a bili mě znenadání.
16 Drásali mě bez přestání, tupili, posmívali se mi, skřípali proti mně zuby.
17 Pane, jak dlouho budeš přihlížet? Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, od lvů můj život.
18 Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, v zástupech lidu budu tě chválit.
19 Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
22 Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, Pane, nevzdaluj se ode mě!
23 Probuď se, procitni a zachraň mě, Bože můj a Pane, ujmi se mě!
27 Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
28 Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, stále hlásat tvou chválu.
Žalm 55
17 Já však budu volat k Bohu, a Hospodin mě zachrání.
18 Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, a uslyší můj hlas.
19 Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, neboť je jich na mě mnoho.
20 Bůh to uslyší a zkruší je - on vládne od věčnosti - nechtějí se změnit a nebojí se Boha.
21 Kdekdo napřahuje ruku na přátele, znesvěcuje svoji smlouvu. Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, ale srdce má nepřátelské,
22 nad olej lahodnější jsou jeho slova, jsou to však tasené meče.
23 Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová, nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.
24 A ty, Bože, svrhneš je do jámy zkázy; zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!
18 Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, a uslyší můj hlas.
19 Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, neboť je jich na mě mnoho.
20 Bůh to uslyší a zkruší je - on vládne od věčnosti - nechtějí se změnit a nebojí se Boha.
21 Kdekdo napřahuje ruku na přátele, znesvěcuje svoji smlouvu. Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, ale srdce má nepřátelské,
22 nad olej lahodnější jsou jeho slova, jsou to však tasené meče.
23 Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová, nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.
24 A ty, Bože, svrhneš je do jámy zkázy; zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!
Žalm 56
6 Celý den na mě sočí, všechny jejich myšlenky směřují k mé zkáze.
7 Scházejí se, číhají, slídí po mých stopách, usilují o můj život.
9 Ty sám si zapiš mou bídu, vepiš mé slzy do svého záznamu, mé trampoty do svého svitku!
10 Pak ustoupí moji nepřátelé, kdykoli tě budu volat; vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!
11 V Boha, jehož slib velebím, v Hospodina, jehož slib velebím,
12 v Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk?
13 Bože, jsem ti zavázán sliby, přinesu ti děkovnou oběť,
14 že jsi vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z pádu, abych kráčel před Bohem ve světle živých.
7 Scházejí se, číhají, slídí po mých stopách, usilují o můj život.
9 Ty sám si zapiš mou bídu, vepiš mé slzy do svého záznamu, mé trampoty do svého svitku!
10 Pak ustoupí moji nepřátelé, kdykoli tě budu volat; vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!
11 V Boha, jehož slib velebím, v Hospodina, jehož slib velebím,
12 v Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk?
13 Bože, jsem ti zavázán sliby, přinesu ti děkovnou oběť,
14 že jsi vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z pádu, abych kráčel před Bohem ve světle živých.
Žalm 57
2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se, neboť k tobě se utíká má duše, uchyluji se do stínu tvých křídel, dokud se nepřežene zkáza.
3 Volám k svrchovanému Bohu, k Bohu, který mi prokazuje dobro.
4 Ať zasáhne z nebe a zachrání mě, ať zahanbí ty, kteří se na mě sápou, ať Bůh sešle svou milost a věrnost.
5 Uléhám uprostřed lvů, kteří lačně požírají lidi. Jejich zuby jsou kopí a šípy a jejich jazyk naostřený meč.
6 Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, nad celou zemí nechť je tvá sláva!
7 Léčku připravili mým nohám, zkrušili mou duši, vykopali přede mnou jámu: ať do ní spadnou!
8 Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; budu zpívat a hrát.
9 Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, chci vzbudit jitřenku.
10 Budu tě chválit mezi národy, Pane, budu tě oslavovat mezi pohany,
11 protože tvá milost je veliká až k nebi, tvá věrnost až do oblak.
12 Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, nad celou zemí nechť je tvá sláva!
3 Volám k svrchovanému Bohu, k Bohu, který mi prokazuje dobro.
4 Ať zasáhne z nebe a zachrání mě, ať zahanbí ty, kteří se na mě sápou, ať Bůh sešle svou milost a věrnost.
5 Uléhám uprostřed lvů, kteří lačně požírají lidi. Jejich zuby jsou kopí a šípy a jejich jazyk naostřený meč.
6 Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, nad celou zemí nechť je tvá sláva!
7 Léčku připravili mým nohám, zkrušili mou duši, vykopali přede mnou jámu: ať do ní spadnou!
8 Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; budu zpívat a hrát.
9 Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, chci vzbudit jitřenku.
10 Budu tě chválit mezi národy, Pane, budu tě oslavovat mezi pohany,
11 protože tvá milost je veliká až k nebi, tvá věrnost až do oblak.
12 Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, nad celou zemí nechť je tvá sláva!
Žalm 59
2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, před mými protivníky mě ochraň!
3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají nepravost, z moci vrahů mě vyprosti!
4 Neboť hle, ukládají mi o život, napadají mě mocní. Jsem bez viny a bez hříchu, Hospodine,
5 nic jsem nezavinil, a přece vyrážejí a útočí. Probuď se, pojď mi naproti a pohleď!
10 Má sílo, k tobě vzhlížím, neboť ty, Bože, jsi mé útočiště,
11 můj Bůh, má láska! Kéž mně Bůh pomůže, ať mi dá popást se pohledem na mé nepřátele!
17 Já však budu opěvovat tvoji moc, zrána jásat nad tvou přízní, neboť ses osvědčil jako mé útočiště, jako úkryt, když je mi úzko.
18 Má sílo, tobě budu zpívat, Bože, tys mé útočiště, můj Bůh, má láska!
3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají nepravost, z moci vrahů mě vyprosti!
4 Neboť hle, ukládají mi o život, napadají mě mocní. Jsem bez viny a bez hříchu, Hospodine,
5 nic jsem nezavinil, a přece vyrážejí a útočí. Probuď se, pojď mi naproti a pohleď!
10 Má sílo, k tobě vzhlížím, neboť ty, Bože, jsi mé útočiště,
11 můj Bůh, má láska! Kéž mně Bůh pomůže, ať mi dá popást se pohledem na mé nepřátele!
17 Já však budu opěvovat tvoji moc, zrána jásat nad tvou přízní, neboť ses osvědčil jako mé útočiště, jako úkryt, když je mi úzko.
18 Má sílo, tobě budu zpívat, Bože, tys mé útočiště, můj Bůh, má láska!
Žalm 64
2 Slyš, Bože, můj hlasitý nářek, chraň můj život před strachem z nepřítele.
3 Ukryj mě před smečkou zločinců, před tlupou pachatelů nepravosti.
4 Ostří si jazyk jako meč, vrhají jedovatá slova jako šípy,
5 aby z úkrytu zasáhli nevinného, aby ho náhle zasáhli, bez ohledu.
6 Rozhodli se pro hanebný plán, smlouvají se, jak by skryli své nástrahy, říkají si: „Kdo nás uzří?“
7 Osnují zločiny, skrývají své promyšlené plány, nitro i srdce každého je nepřístupné.
8 Ale Bůh je zasáhne šípy, náhle budou ranami probodáni.
9 Vlastní jazyk je přivede k pádu, smějí se jim všichni, kteří je vidí.
10 Kdekdo cítí bázeň, rozhlašuje, co Bůh činí, a uvažuje o jeho skutcích.
11 Spravedlivý se raduje v Hospodinu a utíká se k němu, jásají všichni lidé upřímného srdce.
3 Ukryj mě před smečkou zločinců, před tlupou pachatelů nepravosti.
4 Ostří si jazyk jako meč, vrhají jedovatá slova jako šípy,
5 aby z úkrytu zasáhli nevinného, aby ho náhle zasáhli, bez ohledu.
6 Rozhodli se pro hanebný plán, smlouvají se, jak by skryli své nástrahy, říkají si: „Kdo nás uzří?“
7 Osnují zločiny, skrývají své promyšlené plány, nitro i srdce každého je nepřístupné.
8 Ale Bůh je zasáhne šípy, náhle budou ranami probodáni.
9 Vlastní jazyk je přivede k pádu, smějí se jim všichni, kteří je vidí.
10 Kdekdo cítí bázeň, rozhlašuje, co Bůh činí, a uvažuje o jeho skutcích.
11 Spravedlivý se raduje v Hospodinu a utíká se k němu, jásají všichni lidé upřímného srdce.
Žalm 69
14 Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k Tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz!
15 Vyprosti mě z bahna, abych neutonul, vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, vytáhni mě z hluboké vody!
16 Ať mě nezaplaví vodní příboj, ať mě nepohltí hlubina, ať propast nade mnou nezavře jícen!
17 Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
18 Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
19 Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
20 Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, před tebou jsou všichni moji protivníci.
21 Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
22 Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
15 Vyprosti mě z bahna, abych neutonul, vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, vytáhni mě z hluboké vody!
16 Ať mě nezaplaví vodní příboj, ať mě nepohltí hlubina, ať propast nade mnou nezavře jícen!
17 Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
18 Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
19 Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
20 Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, před tebou jsou všichni moji protivníci.
21 Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
22 Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Žalm 92
Chvalme Boží dobrotu a věrnost!
2 Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!
3 Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost
4 na desetistrunné harfě a lyře, písní s doprovodem citery.
5 Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, z díla tvých rukou se veselím.
Boží prozřetelnost se jeví v zániku hříšníků
6 Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, jak hluboké tvé myšlenky!
7 Pošetilý člověk to nechápe, nerozumný nemá pro to smyslu.
8 I když bezbožníci raší jako tráva, i když kvetou všichni zlosynové,
9 jsou určeni pro věčnou zkázu, ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!
Bůh popřává vítězství spravedlivým
10 Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, hle, tvoji nepřátelé zahynou, rozprášeni budou všichni zlosynové.
11 Mně však jsi dal buvolí sílu, pomazal jsi mě nejčistším olejem.
12 Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.
Chvála Boží dobroty, jak se jeví na spravedlivých
13 Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu.
14 Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
15 Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží,
16 aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
2 Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!
3 Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost
4 na desetistrunné harfě a lyře, písní s doprovodem citery.
5 Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, z díla tvých rukou se veselím.
Boží prozřetelnost se jeví v zániku hříšníků
6 Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, jak hluboké tvé myšlenky!
7 Pošetilý člověk to nechápe, nerozumný nemá pro to smyslu.
8 I když bezbožníci raší jako tráva, i když kvetou všichni zlosynové,
9 jsou určeni pro věčnou zkázu, ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!
Bůh popřává vítězství spravedlivým
10 Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, hle, tvoji nepřátelé zahynou, rozprášeni budou všichni zlosynové.
11 Mně však jsi dal buvolí sílu, pomazal jsi mě nejčistším olejem.
12 Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.
Chvála Boží dobroty, jak se jeví na spravedlivých
13 Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu.
14 Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
15 Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží,
16 aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Žalm 104
1 Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl,
2 světlem se halíš jako pláštěm. Napjal jsi nebesa jak stanovou plachtu,
3 nad vodami jsi zbudoval své síně. Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru.
4 Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně.
5 Zemi jsi založil na jejích základech, nezakolísá na věčné věky.
6 Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, nad horami stanuly vody.
7 Utekly před tvou hrozbou, zděsily se před rachotem tvého hromu.
8 Hory se zvedly, údolí klesla na místo, kterés jim určil.
9 Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, aby znovu nepřikryly zemi..
10 Pramenům dáváš stékat v potoky, které plynou mezi horami.
11 Napájejí všechnu polní zvěř, divocí osli hasí svou žízeň.
12 Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, ve větvích švitoří svou píseň.
13 Ze svých komor zavlažuješ hory, země se sytí plody tvého díla.
14 Dáváš růst trávě pro dobytek, bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb
15 i víno k radosti lidského srdce, aby olejem rozjasnil tvář a chléb aby posílil srdce člověka.
16 Sytí se Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.
17 Tam si ptáci stavějí hnízda, jedle jsou domovem čápům.
18 Vysoké hory kozorožcům, jezevcům jsou útulkem skály.
19 Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, i slunce ví, kdy má zapadnout.
20 Když přivádíš tmu a nastává noc, potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.
21 Lvíčata řvou po kořisti a žádají od Boha svůj pokrm.
22 Když vychází slunce, stahují se a uléhají do svých doupat.
23 Tu vychází člověk ke svému dílu, ke své práci až do večera.
24 Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva.
25 Zde moře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.
26 Po něm plují lodi i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.
27 Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas.
28 Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
29 Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se
do svého prachu.
30 Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
31 Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla!
32 Když pohlédne na zemi, chvěje se, když se dotkne hor, dýmají.
33 Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
34 Kéž se mu líbí má píseň; má radost bude v Hospodinu.
35 Kéž na zemi vyhynou hříšníci, bezbožní ať už nejsou! Veleb, duše má, Hospodina!
2 světlem se halíš jako pláštěm. Napjal jsi nebesa jak stanovou plachtu,
3 nad vodami jsi zbudoval své síně. Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru.
4 Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně.
5 Zemi jsi založil na jejích základech, nezakolísá na věčné věky.
6 Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, nad horami stanuly vody.
7 Utekly před tvou hrozbou, zděsily se před rachotem tvého hromu.
8 Hory se zvedly, údolí klesla na místo, kterés jim určil.
9 Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, aby znovu nepřikryly zemi..
10 Pramenům dáváš stékat v potoky, které plynou mezi horami.
11 Napájejí všechnu polní zvěř, divocí osli hasí svou žízeň.
12 Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, ve větvích švitoří svou píseň.
13 Ze svých komor zavlažuješ hory, země se sytí plody tvého díla.
14 Dáváš růst trávě pro dobytek, bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb
15 i víno k radosti lidského srdce, aby olejem rozjasnil tvář a chléb aby posílil srdce člověka.
16 Sytí se Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.
17 Tam si ptáci stavějí hnízda, jedle jsou domovem čápům.
18 Vysoké hory kozorožcům, jezevcům jsou útulkem skály.
19 Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, i slunce ví, kdy má zapadnout.
20 Když přivádíš tmu a nastává noc, potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.
21 Lvíčata řvou po kořisti a žádají od Boha svůj pokrm.
22 Když vychází slunce, stahují se a uléhají do svých doupat.
23 Tu vychází člověk ke svému dílu, ke své práci až do večera.
24 Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva.
25 Zde moře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.
26 Po něm plují lodi i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.
27 Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas.
28 Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
29 Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se
do svého prachu.
30 Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
31 Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla!
32 Když pohlédne na zemi, chvěje se, když se dotkne hor, dýmají.
33 Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
34 Kéž se mu líbí má píseň; má radost bude v Hospodinu.
35 Kéž na zemi vyhynou hříšníci, bezbožní ať už nejsou! Veleb, duše má, Hospodina!
Žalm 118
Výzva k cvhále a díkům
1 Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2 Nechť řekne dům Izraelův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
3 Nechť řekne dům Árónův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
4 Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Vysvobození z velkého nebezpečí: vůdce lidu vzývá Boha o pomoc
5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil.
6 Hospodin je se mnou, nebojím se, co by mi mohl udělat člověk?
7 Hospodin je se mnou, on je můj pomocník, a já vítězně shlížím na své nepřátele.
8 Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka.
9 Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
10 Všichni pohané mě obklíčili, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
11 Odevšad mě obklíčili, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
12 Obklíčili mě jako včely, sežehli jak oheň trní, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
13 Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl.
14 Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou.
Buď Bohu chvála za záchranu!
15 Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice mocně zasáhla,
16 Hospodinova pravice mě pozvedla, Hospodinova pravice mocně zasáhla.
17 Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
18 Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mě však smrti.
Střídavé sbory rozhovoru mezi žalmistou, kněžími a lidem na prahu nádvoří chrámu i uvnitř
19 Otevřete mně brány spravedlnosti, vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu.
20 Toto je brána Hospodinova, jí procházejí spravedliví.
21 Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou.
22 Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
23 Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
25 Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru!
26 Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
27 Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo. Seřaďte průvod s hojnými ratolestmi až k rohům oltáře!
28 Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože!
29 Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
1 Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2 Nechť řekne dům Izraelův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
3 Nechť řekne dům Árónův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
4 Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Vysvobození z velkého nebezpečí: vůdce lidu vzývá Boha o pomoc
5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil.
6 Hospodin je se mnou, nebojím se, co by mi mohl udělat člověk?
7 Hospodin je se mnou, on je můj pomocník, a já vítězně shlížím na své nepřátele.
8 Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka.
9 Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
10 Všichni pohané mě obklíčili, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
11 Odevšad mě obklíčili, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
12 Obklíčili mě jako včely, sežehli jak oheň trní, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
13 Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl.
14 Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou.
Buď Bohu chvála za záchranu!
15 Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice mocně zasáhla,
16 Hospodinova pravice mě pozvedla, Hospodinova pravice mocně zasáhla.
17 Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
18 Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mě však smrti.
Střídavé sbory rozhovoru mezi žalmistou, kněžími a lidem na prahu nádvoří chrámu i uvnitř
19 Otevřete mně brány spravedlnosti, vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu.
20 Toto je brána Hospodinova, jí procházejí spravedliví.
21 Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou.
22 Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
23 Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
25 Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru!
26 Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
27 Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo. Seřaďte průvod s hojnými ratolestmi až k rohům oltáře!
28 Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože!
29 Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Žalm 119 Rozjímání o Božím zákoně
1 Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově.
2 Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem,
3 kdo nečiní nepravosti, ale chodí po jeho cestách.
4 Tys dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě.
5 Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
6 Neupadnu do hanby, budu-li si všímat všech tvých předpisů.
7 Oslavím tě upřímným srdcem, když se naučím tvým spravedlivým
rozhodnutím.
8 Tvé příkazy chci zachovávat, jenom mě neopouštěj!
9 Jak půjde jinoch svou cestou bez úhony? Bude-li se chovat podle tvého slova.
10 Celým srdcem tě hledám, nedej, abych se odchýlil od tvých předpisů!
11 V svém srdci uchovávám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě.
12 Veleben jsi, Hospodine, nauč mě svým příkazům!
13 Svými rty vypočítávám všechna rozhodnutí tvých úst.
14 Raduji se na cestě tvých přikázání jako z velkého bohatství.
15 Chci rozjímat o tvých nařízeních, pozor dávat na tvé cesty.
16 Z tvých příkazů se budu těšit, nezapomenu na tvá slova.
17 Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo.
18 Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
19 Jsem na zemi jenom hostem, neskrývej přede mnou své předpisy.
20 Umdlévá má duše, když stále dychtí po tvých rozhodnutích.
21 Pokáral jsi pyšné: zlořečení, kdo se odchylují od tvých předpisů!
22 Sejmi ze mě potupu a hanbu, neboť zachovávám tvá přikázání.
23 I když se knížata ve schůzce proti mně umlouvají; tvůj služebník rozjímá o
tvých předpisech.
24 Vždyť tvá přikázání jsou mým potěšením, tvé příkazy jsou mými rádci.
25 Přilnula k prachu má duše, navrať mi život podle svého slova.
26 Vyjevil jsem své osudy, a vyslyšels mě, nauč mě svým příkazům!
27 Pouč mě o smyslu svých nařízení a budu rozjímat o tvých divech.
28 Duše má zármutkem slzí, Pozvedni mě podle svého slova!
29 Odvrať mě od cesty lži, a uštědři mi svůj zákon!
30 Vyvolil jsem si cestu pravdy, dal jsem přednost tvým rozhodnutím.
31 Lnu k tvým přikázáním, Hospodine, nezahanbuj mě!
32 Poběžím po cestě tvých předpisů, neboť mi rozšiřuješ srdce.
33 Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu ji věrně zachovávat.
34 Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
35 Voď mě po stezce svých předpisů, neboť v ní mám zalíbení.
36 Nakloň mé srdce k svým přikázáním, nikoli však k nespravedlivému zisku.
37 Odvrať mé oči, ať nevidí marnost, dej mi život na své cestě!
38 Splň slib svému služebníku, aby se tě všichni báli.
39 Odvrať mou pohanu, které se děsím, neboť dobrá jsou tvá rozhodnutí.
40 Hle, toužím po tvých nařízeních, dej mi život pro svou spravedlnost!
41 Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine, tvé pomoci podle tvého slibu,
42 abych odpověděl těm, kteří mě tupí, vždyť důvěřuji v tvá slova.
43 Neodnímej z mých úst slovo pravdy, neboť doufám v tvá rozhodnutí.
44 Tvůj zákon chci stále střežit, navěky a navždy.
45 Pak si budu volně kráčet, protože hledám tvá nařízení.
46 O tvých přikázáních budu mluvit před králi a nebudu se stydět.
47 Budu se těšit tvými předpisy, které miluji.
48 Pozvednu své ruce k tvým předpisům a budu rozjímat o tvých příkazech.
49 Pamatuj na své slovo svému služebníku, kterým jsi mi dal naději.
50 To je má útěcha v mé bídě, že tvůj výrok mi dává život.
51 Pyšní mě nadmíru hanobí, ale neuchyluji se od tvého zákona.
52 Mám na mysli tvá dávná ustanovení, Hospodine, tím se těším.
53 Pobouření mě jímá pro bezbožníky, kteří opouštějí tvůj zákon.
54 Tvé příkazy opěvuji v písních v místě svého přebývání.
55 Vzpomínám v noci na tvé jméno, Hospodine, dbát chci na tvůj zákon.
56 To se mi stalo, že jsem zachoval tvá nařízení.
57 Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova.
58 Hledám tvou přízeň celým srdcem, smiluj se nade mnou podle svého slibu.
59 Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.
60 Spěchal jsem a neprodléval střežit tvé předpisy.
61 Ovinuly mě provazy bezbožníků, ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.
62 Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil pro tvá spravedlivá rozhodnutí.
63 Můj přítel je každý, kdo se tě bojí, kdo střeží tvá nařízení.
64 Země je plná tvé milosti, Hospodine, nauč mě svým příkazům.
65 Dobro jsi prokázal svému služebníku, Hospodine, podle svého slova.
66 Nauč mě moudrosti a vědění, neboť důvěřuji tvým předpisům.
67 Bloudil jsem před svým pokořením, nyní však dbám na tvůj výrok.
68 Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, nauč mě svým příkazům.
69 Pyšní mě lživě očerňují, já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení.
70 Necitelností ztučnělo jejich srdce, já se však z tvého zákona těším.
71 Dobře mi, že jsem byl pokořen, abych se naučil tvým příkazům.
72 Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.
73 Tvé ruce mě učinily a utvořily, pouč mě, abych se naučil tvým předpisům.
74 Kdo se tě bojí, uzří mě a zaradují se, že jsem spoléhal na tvé slovo.
75 Vím, Hospodine, že spravedlivá jsou tvá rozhodnutí, že jsi mě pokořil podle
práva.
76 Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku.
77 Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé
potěšení.
78 Ať jsou zahanbeni pyšní, že mě bez důvodu trýzní, já však budu rozjímat o
tvých nařízeních.
79 Ať se obrátí ke mně ti, kdo se tě bojí, kdo zachovávají tvá přikázání!
80 Nechť je mé srdce dokonalé v tvých příkazech, abych se nemusil hanbit.
81 Má duše umdlévá touhou po tvé pomoci, doufám v tvé slovo.
82 Mé oči umdlévají touhou po tvém výroku, kdy mě potěšíš?
83 I když jsem jako měch v kouři, nezapomínám na tvé příkazy.
84 Kolik je dnů tvého služebníka? Kdy budeš soudit ty, kdo mě pronásledují?
85 Pyšní vykopali pro mě jámy, ti, kdo nejednají podle tvého zákona.
86 Všechny tvé předpisy jsou spolehlivé; stíhají mě bez důvodu, pomoz mi!
87 Bezmála mě zahubili na zemi, já však jsem neopustil tvá nařízení.
88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, a budu dbát na přikázání tvých
úst.
89 Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo, je pevné jako nebesa.
90 Od pokolení do pokolení je tvá věrnost, založil jsi zemi, a ona trvá.
91 Podle tvých rozhodnutí trvá stále, neboť všechno ti slouží.
92 kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, dávno bych zahynul ve své bídě.
93 Navěky nezapomenu na tvá nařízení, vždyť skrze ně jsi mi dal život.
94 Jsem tvůj, zachraň mě, neboť jsem hledal tvá nařízení.
95 Bezbožníci na mě číhají, aby mě zahubili, já však dávám pozor na tvá
přikázání.
96 Viděl jsem, že každá dokonalost má své meze, tvůj zákon však nemá konce.
97 Jak miluji tvůj zákon, Hospodine! Po celý den o něm rozjímám.
98 Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, neboť navěky je se
mnou.
99 Rozumnější jsem nad všechny své učitele, neboť rozjímám o tvých
přikázáních.
100 Rozvážnější jsem nad starce, neboť zachovávám tvá nařízení.
101 Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, abych dbal na tvá slova.
102 Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, protože tys mě poučil.
103 Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, nad med jsou sladší pro má ústa.
104 Tvými nařízeními jsem zmoudřel, proto nenávidím kdejakou neřestnou
cestu.
105 Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce.
106 Přísahám a pevně si umiňuji, že budu dbát na tvá spravedlivá rozhodnutí.
107 Jsem velmi soužen, Hospodine, dej mi život podle svého slova.
108 Sliby mých úst přijmi, Hospodine, a nauč mě svým rozhodnutím!
109 Můj život je stále v nebezpečí, ale nezapomínám na tvůj zákon.
110 Bezbožníci pro mě nastrojili léčku, ale nezbloudil jsem od tvých nařízení.
111 Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, neboť jsou radostí mého srdce.
112 Přiměl jsem své srdce plnit tvé příkazy, trvale a přesně.
113 Nenávidím nestálé lidi, miluji však tvůj zákon.
114 Jsi má ochrana a můj štít, důvěřuji tvému slovu.
115 Odstupte ode mě, zločinci, zachovám předpisy svého Boha.
116 Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, mou naději nezklam!
117 Pomoz mi a budu zachráněn, tvé příkazy budu mít stále na očích.
118 Pohrdáš všemi, kdo odstupují od tvých příkazů, neboť jejich myšlení je
lživé.
119 Za strusku pokládáš všechny bezbožníky země, proto miluji tvá přikázání.
120 Strachem před tebou se děsí mé tělo a bojím se tvých rozhodnutí.
121 Jednal jsem podle práva a spravedlnosti, nevydávej mě mým trýznitelům!
122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať mě neutlačují pyšní!
123 Mé oči umdlévají touhou po tvé pomoci, po tvém spravedlivém slibu.
124 Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství a svým příkazům
mě nauč!
125 Jsem tvůj služebník, pouč mě, abych poznal tvá přikázání.
126 Je čas, aby Hospodin jednal: zrušili tvůj zákon!
127 Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato.
128 Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou
cestu.
129 Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše.
130 Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.
131 Otvírám ústa a nabírám dech, neboť toužím po tvých předpisech.
132 Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, jak činíváš těm, kdo milují tvé
jméno.
133 Veď mé kroky podle svého výroku, ať mi nevládne žádná nepravost!
134 Vysvoboď mě z útisku lidí, chci dbát na tvá nařízení.
135 Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům!
136 Proudy slz mé oči prolévají pro ty, kteří nedbají na tvůj zákon.
137 Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí.
138 Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, s pevností svrchovanou.
139 Má horlivost mě stravuje, neboť moji protivníci zapomněli na tvá slova.
140 Dokonale se osvědčil tvůj výrok a tvůj služebník ho miluje.
141 Jsem maličký a v nevážnosti, nezapomínám však na tvá nařízení.
142 Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná, pevný je tvůj zákon.
143 Dostihly mě úzkost a útisk, tvé předpisy jsou mým potěšením.
144 Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky, pouč mě, abych mohl žít.
145 Volám z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, tvé příkazy chci zachovávat.
146 Volám k tobě: zachraň mě a budu plnit tvá přikázání.
147 Přicházím na úsvitě a o pomoc volám, spoléhám na tvá slova.
148 Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, abych rozjímal o tvém výroku.
149 Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, a dej mi život podle
svého rozhodnutí!
150 Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují, daleko jsou od tvého zákona.
151 Blízko jsi, Hospodine, a všechny tvé předpisy jsou věrné.
152 Již dlouho vím z tvých přikázání, žes je ustanovil na věčné časy.
153 Pohleď na mou bídu a vysvoboď mě, neboť jsem nezapomněl na tvůj zákon.
154 Ujmi se mé pře a vykup mě, podle svého výroku mi dej život!
155 Daleko je od bezbožníků spása, neboť tvé příkazy nehledají.
156 Hojné je tvé slitování, Hospodine, dej mi život podle svých rozhodnutí!
157 Mnozí mě stíhají a tísní, od tvých přikázání neustoupím.
158 Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi, poněvadž nedbali na tvůj výrok.
159 Hleď, miluji tvá nařízení, Hospodine, dej mi život podle svého
milosrdenství!
160 Základem tvého slova je stálost, věčná jsou všechna tvá spravedlivá
rozhodnutí.
161 Knížata mě stíhají bez důvodu, mé srdce však má úctu k tvým slovům.
162 Raduji se z tvých výroků jako ten, kdo nalezl velkou kořist.
163 Nenávidím nepravost a protiví se mi, miluji však tvůj zákon.
164 Sedmkrát za den tě chválím, pro tvá spravedlivá rozhodnutí.
165 Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, nic zlého je nemůže potkat.
166 Očekávám tvou pomoc, Hospodine, a plním tvé předpisy.
167 Má duše uchovává tvá přikázání, velmi je miluji.
168 Střežím tvá nařízení a přikázání, neboť před tebou jsou všechny mé cesty.
169 Kéž k tobě přijde mé volání, Hospodine, pouč mě podle svého slova!
170 Má úpěnlivá prosba ať k tobě dojde, vysvoboď mě podle svého slibu!
171 Ať oplývají rty mé chvalozpěvem, žes mě naučil svým příkazům.
172 Ať můj jazyk opěvuje tvůj výrok, neboť všechny tvé předpisy jsou
spravedlivé.
173 Kéž mi pomůže tvá ruka, vždyť jsem si vyvolil tvá nařízení.
174 Toužím po tvé spáse, Hospodine, a tvůj zákon je mým potěšením.
175 Kéž jsem živ, abych tě chválil, a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají!
176 Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, neboť na tvé předpisy
jsem nezapomněl.
2 Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem,
3 kdo nečiní nepravosti, ale chodí po jeho cestách.
4 Tys dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě.
5 Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
6 Neupadnu do hanby, budu-li si všímat všech tvých předpisů.
7 Oslavím tě upřímným srdcem, když se naučím tvým spravedlivým
rozhodnutím.
8 Tvé příkazy chci zachovávat, jenom mě neopouštěj!
9 Jak půjde jinoch svou cestou bez úhony? Bude-li se chovat podle tvého slova.
10 Celým srdcem tě hledám, nedej, abych se odchýlil od tvých předpisů!
11 V svém srdci uchovávám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě.
12 Veleben jsi, Hospodine, nauč mě svým příkazům!
13 Svými rty vypočítávám všechna rozhodnutí tvých úst.
14 Raduji se na cestě tvých přikázání jako z velkého bohatství.
15 Chci rozjímat o tvých nařízeních, pozor dávat na tvé cesty.
16 Z tvých příkazů se budu těšit, nezapomenu na tvá slova.
17 Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo.
18 Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
19 Jsem na zemi jenom hostem, neskrývej přede mnou své předpisy.
20 Umdlévá má duše, když stále dychtí po tvých rozhodnutích.
21 Pokáral jsi pyšné: zlořečení, kdo se odchylují od tvých předpisů!
22 Sejmi ze mě potupu a hanbu, neboť zachovávám tvá přikázání.
23 I když se knížata ve schůzce proti mně umlouvají; tvůj služebník rozjímá o
tvých předpisech.
24 Vždyť tvá přikázání jsou mým potěšením, tvé příkazy jsou mými rádci.
25 Přilnula k prachu má duše, navrať mi život podle svého slova.
26 Vyjevil jsem své osudy, a vyslyšels mě, nauč mě svým příkazům!
27 Pouč mě o smyslu svých nařízení a budu rozjímat o tvých divech.
28 Duše má zármutkem slzí, Pozvedni mě podle svého slova!
29 Odvrať mě od cesty lži, a uštědři mi svůj zákon!
30 Vyvolil jsem si cestu pravdy, dal jsem přednost tvým rozhodnutím.
31 Lnu k tvým přikázáním, Hospodine, nezahanbuj mě!
32 Poběžím po cestě tvých předpisů, neboť mi rozšiřuješ srdce.
33 Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu ji věrně zachovávat.
34 Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
35 Voď mě po stezce svých předpisů, neboť v ní mám zalíbení.
36 Nakloň mé srdce k svým přikázáním, nikoli však k nespravedlivému zisku.
37 Odvrať mé oči, ať nevidí marnost, dej mi život na své cestě!
38 Splň slib svému služebníku, aby se tě všichni báli.
39 Odvrať mou pohanu, které se děsím, neboť dobrá jsou tvá rozhodnutí.
40 Hle, toužím po tvých nařízeních, dej mi život pro svou spravedlnost!
41 Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine, tvé pomoci podle tvého slibu,
42 abych odpověděl těm, kteří mě tupí, vždyť důvěřuji v tvá slova.
43 Neodnímej z mých úst slovo pravdy, neboť doufám v tvá rozhodnutí.
44 Tvůj zákon chci stále střežit, navěky a navždy.
45 Pak si budu volně kráčet, protože hledám tvá nařízení.
46 O tvých přikázáních budu mluvit před králi a nebudu se stydět.
47 Budu se těšit tvými předpisy, které miluji.
48 Pozvednu své ruce k tvým předpisům a budu rozjímat o tvých příkazech.
49 Pamatuj na své slovo svému služebníku, kterým jsi mi dal naději.
50 To je má útěcha v mé bídě, že tvůj výrok mi dává život.
51 Pyšní mě nadmíru hanobí, ale neuchyluji se od tvého zákona.
52 Mám na mysli tvá dávná ustanovení, Hospodine, tím se těším.
53 Pobouření mě jímá pro bezbožníky, kteří opouštějí tvůj zákon.
54 Tvé příkazy opěvuji v písních v místě svého přebývání.
55 Vzpomínám v noci na tvé jméno, Hospodine, dbát chci na tvůj zákon.
56 To se mi stalo, že jsem zachoval tvá nařízení.
57 Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova.
58 Hledám tvou přízeň celým srdcem, smiluj se nade mnou podle svého slibu.
59 Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.
60 Spěchal jsem a neprodléval střežit tvé předpisy.
61 Ovinuly mě provazy bezbožníků, ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.
62 Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil pro tvá spravedlivá rozhodnutí.
63 Můj přítel je každý, kdo se tě bojí, kdo střeží tvá nařízení.
64 Země je plná tvé milosti, Hospodine, nauč mě svým příkazům.
65 Dobro jsi prokázal svému služebníku, Hospodine, podle svého slova.
66 Nauč mě moudrosti a vědění, neboť důvěřuji tvým předpisům.
67 Bloudil jsem před svým pokořením, nyní však dbám na tvůj výrok.
68 Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, nauč mě svým příkazům.
69 Pyšní mě lživě očerňují, já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení.
70 Necitelností ztučnělo jejich srdce, já se však z tvého zákona těším.
71 Dobře mi, že jsem byl pokořen, abych se naučil tvým příkazům.
72 Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.
73 Tvé ruce mě učinily a utvořily, pouč mě, abych se naučil tvým předpisům.
74 Kdo se tě bojí, uzří mě a zaradují se, že jsem spoléhal na tvé slovo.
75 Vím, Hospodine, že spravedlivá jsou tvá rozhodnutí, že jsi mě pokořil podle
práva.
76 Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku.
77 Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé
potěšení.
78 Ať jsou zahanbeni pyšní, že mě bez důvodu trýzní, já však budu rozjímat o
tvých nařízeních.
79 Ať se obrátí ke mně ti, kdo se tě bojí, kdo zachovávají tvá přikázání!
80 Nechť je mé srdce dokonalé v tvých příkazech, abych se nemusil hanbit.
81 Má duše umdlévá touhou po tvé pomoci, doufám v tvé slovo.
82 Mé oči umdlévají touhou po tvém výroku, kdy mě potěšíš?
83 I když jsem jako měch v kouři, nezapomínám na tvé příkazy.
84 Kolik je dnů tvého služebníka? Kdy budeš soudit ty, kdo mě pronásledují?
85 Pyšní vykopali pro mě jámy, ti, kdo nejednají podle tvého zákona.
86 Všechny tvé předpisy jsou spolehlivé; stíhají mě bez důvodu, pomoz mi!
87 Bezmála mě zahubili na zemi, já však jsem neopustil tvá nařízení.
88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, a budu dbát na přikázání tvých
úst.
89 Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo, je pevné jako nebesa.
90 Od pokolení do pokolení je tvá věrnost, založil jsi zemi, a ona trvá.
91 Podle tvých rozhodnutí trvá stále, neboť všechno ti slouží.
92 kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, dávno bych zahynul ve své bídě.
93 Navěky nezapomenu na tvá nařízení, vždyť skrze ně jsi mi dal život.
94 Jsem tvůj, zachraň mě, neboť jsem hledal tvá nařízení.
95 Bezbožníci na mě číhají, aby mě zahubili, já však dávám pozor na tvá
přikázání.
96 Viděl jsem, že každá dokonalost má své meze, tvůj zákon však nemá konce.
97 Jak miluji tvůj zákon, Hospodine! Po celý den o něm rozjímám.
98 Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, neboť navěky je se
mnou.
99 Rozumnější jsem nad všechny své učitele, neboť rozjímám o tvých
přikázáních.
100 Rozvážnější jsem nad starce, neboť zachovávám tvá nařízení.
101 Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, abych dbal na tvá slova.
102 Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, protože tys mě poučil.
103 Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, nad med jsou sladší pro má ústa.
104 Tvými nařízeními jsem zmoudřel, proto nenávidím kdejakou neřestnou
cestu.
105 Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce.
106 Přísahám a pevně si umiňuji, že budu dbát na tvá spravedlivá rozhodnutí.
107 Jsem velmi soužen, Hospodine, dej mi život podle svého slova.
108 Sliby mých úst přijmi, Hospodine, a nauč mě svým rozhodnutím!
109 Můj život je stále v nebezpečí, ale nezapomínám na tvůj zákon.
110 Bezbožníci pro mě nastrojili léčku, ale nezbloudil jsem od tvých nařízení.
111 Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, neboť jsou radostí mého srdce.
112 Přiměl jsem své srdce plnit tvé příkazy, trvale a přesně.
113 Nenávidím nestálé lidi, miluji však tvůj zákon.
114 Jsi má ochrana a můj štít, důvěřuji tvému slovu.
115 Odstupte ode mě, zločinci, zachovám předpisy svého Boha.
116 Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, mou naději nezklam!
117 Pomoz mi a budu zachráněn, tvé příkazy budu mít stále na očích.
118 Pohrdáš všemi, kdo odstupují od tvých příkazů, neboť jejich myšlení je
lživé.
119 Za strusku pokládáš všechny bezbožníky země, proto miluji tvá přikázání.
120 Strachem před tebou se děsí mé tělo a bojím se tvých rozhodnutí.
121 Jednal jsem podle práva a spravedlnosti, nevydávej mě mým trýznitelům!
122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať mě neutlačují pyšní!
123 Mé oči umdlévají touhou po tvé pomoci, po tvém spravedlivém slibu.
124 Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství a svým příkazům
mě nauč!
125 Jsem tvůj služebník, pouč mě, abych poznal tvá přikázání.
126 Je čas, aby Hospodin jednal: zrušili tvůj zákon!
127 Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato.
128 Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou
cestu.
129 Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše.
130 Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.
131 Otvírám ústa a nabírám dech, neboť toužím po tvých předpisech.
132 Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, jak činíváš těm, kdo milují tvé
jméno.
133 Veď mé kroky podle svého výroku, ať mi nevládne žádná nepravost!
134 Vysvoboď mě z útisku lidí, chci dbát na tvá nařízení.
135 Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům!
136 Proudy slz mé oči prolévají pro ty, kteří nedbají na tvůj zákon.
137 Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí.
138 Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, s pevností svrchovanou.
139 Má horlivost mě stravuje, neboť moji protivníci zapomněli na tvá slova.
140 Dokonale se osvědčil tvůj výrok a tvůj služebník ho miluje.
141 Jsem maličký a v nevážnosti, nezapomínám však na tvá nařízení.
142 Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná, pevný je tvůj zákon.
143 Dostihly mě úzkost a útisk, tvé předpisy jsou mým potěšením.
144 Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky, pouč mě, abych mohl žít.
145 Volám z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, tvé příkazy chci zachovávat.
146 Volám k tobě: zachraň mě a budu plnit tvá přikázání.
147 Přicházím na úsvitě a o pomoc volám, spoléhám na tvá slova.
148 Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, abych rozjímal o tvém výroku.
149 Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, a dej mi život podle
svého rozhodnutí!
150 Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují, daleko jsou od tvého zákona.
151 Blízko jsi, Hospodine, a všechny tvé předpisy jsou věrné.
152 Již dlouho vím z tvých přikázání, žes je ustanovil na věčné časy.
153 Pohleď na mou bídu a vysvoboď mě, neboť jsem nezapomněl na tvůj zákon.
154 Ujmi se mé pře a vykup mě, podle svého výroku mi dej život!
155 Daleko je od bezbožníků spása, neboť tvé příkazy nehledají.
156 Hojné je tvé slitování, Hospodine, dej mi život podle svých rozhodnutí!
157 Mnozí mě stíhají a tísní, od tvých přikázání neustoupím.
158 Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi, poněvadž nedbali na tvůj výrok.
159 Hleď, miluji tvá nařízení, Hospodine, dej mi život podle svého
milosrdenství!
160 Základem tvého slova je stálost, věčná jsou všechna tvá spravedlivá
rozhodnutí.
161 Knížata mě stíhají bez důvodu, mé srdce však má úctu k tvým slovům.
162 Raduji se z tvých výroků jako ten, kdo nalezl velkou kořist.
163 Nenávidím nepravost a protiví se mi, miluji však tvůj zákon.
164 Sedmkrát za den tě chválím, pro tvá spravedlivá rozhodnutí.
165 Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, nic zlého je nemůže potkat.
166 Očekávám tvou pomoc, Hospodine, a plním tvé předpisy.
167 Má duše uchovává tvá přikázání, velmi je miluji.
168 Střežím tvá nařízení a přikázání, neboť před tebou jsou všechny mé cesty.
169 Kéž k tobě přijde mé volání, Hospodine, pouč mě podle svého slova!
170 Má úpěnlivá prosba ať k tobě dojde, vysvoboď mě podle svého slibu!
171 Ať oplývají rty mé chvalozpěvem, žes mě naučil svým příkazům.
172 Ať můj jazyk opěvuje tvůj výrok, neboť všechny tvé předpisy jsou
spravedlivé.
173 Kéž mi pomůže tvá ruka, vždyť jsem si vyvolil tvá nařízení.
174 Toužím po tvé spáse, Hospodine, a tvůj zákon je mým potěšením.
175 Kéž jsem živ, abych tě chválil, a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají!
176 Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, neboť na tvé předpisy
jsem nezapomněl.
Žalm 120 Mezi svárlivými lidmi toužím po pokoji
Bože, pomoz mi od zlých lidí
1 K Hospodinu jsem volal ve své bídě, a vyslyšel mě.
2 Hospodine, vysvoboď mě ze lživých rtů, od zrádného jazyka!
Nepřátelé budou těžce potrestáni
3 Co se ti dá a co se ti přidá, jazyku zrádný?
4 Ostré šípy bojovníka a z kručinky žhavé uhlí.
Běda, že musím žít mezi vámi!
5 Běda mi, že musím přebývat u Mešechů, bydlit v kedarských stanech!
6 Dlouho již bydlím u těch, kteří nenávidí pokoj.
7 Když já mluvím o míru, oni chtějí válku.
1 K Hospodinu jsem volal ve své bídě, a vyslyšel mě.
2 Hospodine, vysvoboď mě ze lživých rtů, od zrádného jazyka!
Nepřátelé budou těžce potrestáni
3 Co se ti dá a co se ti přidá, jazyku zrádný?
4 Ostré šípy bojovníka a z kručinky žhavé uhlí.
Běda, že musím žít mezi vámi!
5 Běda mi, že musím přebývat u Mešechů, bydlit v kedarských stanech!
6 Dlouho již bydlím u těch, kteří nenávidí pokoj.
7 Když já mluvím o míru, oni chtějí válku.
Žalm 123 Bůh je naděje svého lidu
Národ se přirovnává k otrokům zcela závislým na pánech
1 Zvedám své oči k tobě, který trůníš na nebi.
2 Hle, jako oči služebníků hledí na ruce svých pánů, jako oči služebnice hledí na
ruce své paní, tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, dokud se nad námi
nesmiluje.
Důvěryplná psrosba o vysvobození z útlaku a posměchu
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme přesyceni
pohanou.
4 Přesycena je naše duše výsměchem boháčů, pohanou pyšných.
1 Zvedám své oči k tobě, který trůníš na nebi.
2 Hle, jako oči služebníků hledí na ruce svých pánů, jako oči služebnice hledí na
ruce své paní, tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, dokud se nad námi
nesmiluje.
Důvěryplná psrosba o vysvobození z útlaku a posměchu
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme přesyceni
pohanou.
4 Přesycena je naše duše výsměchem boháčů, pohanou pyšných.
Žalm 128 Boží požehnání v domě bohabojného
Štěstí bohabojného: Bůh žehná jeho práci, ženě i dětem
1 Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.
2 Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
3 Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako
výhonky oliv kolem tvého stolu.
4 Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.
Přání dlouhého života v zemi obdařené mírem
5 Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny
svého života,
6 abys viděl syny svých synů: Pokoj v Izraeli!
1 Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.
2 Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
3 Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako
výhonky oliv kolem tvého stolu.
4 Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.
Přání dlouhého života v zemi obdařené mírem
5 Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny
svého života,
6 abys viděl syny svých synů: Pokoj v Izraeli!
Žalm 140 Tys mé útočiště
Bože, pomoz!
2 Vysvoboď mě, Hospodine, od zlého člověka, chraň mě před násilníkem:
3 před těmi, kdo v srdci pomýšlejí na zlo, každodenně podněcují spory,
4 jako had ostří své jazyky, zmijí jed se skrývá pod jejich rty.
Nepřátelé osnují úklady, pomoz!
5 Nevydávej mě, Hospodine, do rukou bezbožníka, chraň mě před
násilníkem: přemýšlejí, jak by mi podrazili nohy,
6 zpupní skrývají pro mě léčku, natahují sítě z provazů, na cestě strojí mi
nástrahy.
7 Pravím Hospodinu: Jsi můj Bůh, slyš, Hospodine, mou úpěnlivou prosbu!
8 Hospodine, Pane, mocná má spáso, v den boje mi kryješ hlavu.
Zruš jejich plány a potrestej je vlastní zlboou!
9 Neplň, Hospodine, přání bezbožníka, nedej zdar jeho plánu!
Trest zlých, vítězství dobrých
13 Vím, že se Hospodin zastává ubožáka, chudým zjednává právo.
14 Ano, spravedliví budou chválit tvé jméno, upřímní budou u tebe bydlet.
2 Vysvoboď mě, Hospodine, od zlého člověka, chraň mě před násilníkem:
3 před těmi, kdo v srdci pomýšlejí na zlo, každodenně podněcují spory,
4 jako had ostří své jazyky, zmijí jed se skrývá pod jejich rty.
Nepřátelé osnují úklady, pomoz!
5 Nevydávej mě, Hospodine, do rukou bezbožníka, chraň mě před
násilníkem: přemýšlejí, jak by mi podrazili nohy,
6 zpupní skrývají pro mě léčku, natahují sítě z provazů, na cestě strojí mi
nástrahy.
7 Pravím Hospodinu: Jsi můj Bůh, slyš, Hospodine, mou úpěnlivou prosbu!
8 Hospodine, Pane, mocná má spáso, v den boje mi kryješ hlavu.
Zruš jejich plány a potrestej je vlastní zlboou!
9 Neplň, Hospodine, přání bezbožníka, nedej zdar jeho plánu!
Trest zlých, vítězství dobrých
13 Vím, že se Hospodin zastává ubožáka, chudým zjednává právo.
14 Ano, spravedliví budou chválit tvé jméno, upřímní budou u tebe bydlet.
Žalm 141 Modlitba v nebezpečí
Ať Bůh přijme mou prosbu jako milou oběť!
1 Hospodine, volám k tobě, pospěš mi na pomoc, slyš můj hlas, když k tobě
volám.
2 Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, mé zvednuté dlaně jako večerní
oběť.
Bože, chraň mě před sváděním nepřátel, stihne je spravedlivý trest!
3 Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, hlídku k bráně mých rtů.
4 Neskloň mé srdce ke zlému, abych se nedopouštěl zločinů, abych s pachateli
bezpráví nejídal jejich vybraná jídla.
5 Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost, když mě pohaní, je to pro hlavu
olej. Neodmítne ho má hlava, avšak pod tíží jejich zloby stále se budu modlit.
6 U skály byla propuštěna jejich knížata, slyšela, jak laskavá byla má slova.
7 Jako když se oře a vláčí půda, jejich kosti byly rozmetány u jícnu podsvětí.
Mne zachraň, nepřátele ztrestej!
8 K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči, k tobě se utíkám, nevydávej mě
smrti!
9 Zachraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, před tenaty pachatelů křivd.
1 Hospodine, volám k tobě, pospěš mi na pomoc, slyš můj hlas, když k tobě
volám.
2 Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, mé zvednuté dlaně jako večerní
oběť.
Bože, chraň mě před sváděním nepřátel, stihne je spravedlivý trest!
3 Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, hlídku k bráně mých rtů.
4 Neskloň mé srdce ke zlému, abych se nedopouštěl zločinů, abych s pachateli
bezpráví nejídal jejich vybraná jídla.
5 Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost, když mě pohaní, je to pro hlavu
olej. Neodmítne ho má hlava, avšak pod tíží jejich zloby stále se budu modlit.
6 U skály byla propuštěna jejich knížata, slyšela, jak laskavá byla má slova.
7 Jako když se oře a vláčí půda, jejich kosti byly rozmetány u jícnu podsvětí.
Mne zachraň, nepřátele ztrestej!
8 K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči, k tobě se utíkám, nevydávej mě
smrti!
9 Zachraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, před tenaty pachatelů křivd.
Žalm 142 Modlitba opuštěného
Úpěnlivé volání o pomoc
2 Hlasitě k Hospodinu volám, hlasitě Hospodina zapřísahám.
3 Vylévám před ním svou starost, svou tíseň mu vypravuji.
4 Když můj duch ve mně chřadne, ty znáš mou cestu.
Jsem zbaven každé lidské pomoci
Na stezce, po níž kráčím,
mi nastražili léčku.
5 Hledím napravo a vidím, že nikdo nemá na mě ohled. Nemám se kam utéci,
nikdo se nestará o můj život.
Bůh jediná záchrana. Za ni chci být vděčný
6 Volám k tobě, Hospodine, říkám: Tys mé útočiště, můj úděl v zemi živých.
7 Všimni si mého nářku, vždyť jsem tak zbědovaný. Vysvoboď mě od těch, kdo
mě pronásledují, jsou silnější než já.
8 Vyveď mě ze žaláře, abych chválil tvé jméno. Obklopí mě spravedliví, až se
mě ujmeš.
2 Hlasitě k Hospodinu volám, hlasitě Hospodina zapřísahám.
3 Vylévám před ním svou starost, svou tíseň mu vypravuji.
4 Když můj duch ve mně chřadne, ty znáš mou cestu.
Jsem zbaven každé lidské pomoci
Na stezce, po níž kráčím,
mi nastražili léčku.
5 Hledím napravo a vidím, že nikdo nemá na mě ohled. Nemám se kam utéci,
nikdo se nestará o můj život.
Bůh jediná záchrana. Za ni chci být vděčný
6 Volám k tobě, Hospodine, říkám: Tys mé útočiště, můj úděl v zemi živých.
7 Všimni si mého nářku, vždyť jsem tak zbědovaný. Vysvoboď mě od těch, kdo
mě pronásledují, jsou silnější než já.
8 Vyveď mě ze žaláře, abych chválil tvé jméno. Obklopí mě spravedliví, až se
mě ujmeš.